soukromé stránky Johanky a Ondřeje

Tak a teï je už pondìlí 3. srpna 2009, sedíme v　autì na bøehu jezera Langisjor uprostøed èerné pouštì. Z　Akureyri jsme vyrazili na jih, protože na jihu je teplo. Nejprve jsme potkali nìkolik kostelù, klíè jsme dostali pùjèit od majitelù v　blízké farmì a Johanka vyhrávala na harmonium v　Islandském kostele „Aby nás pánbùh miloval“. A pak už rovnou na jih. Cesta nejprve asfaltová, pak prašná, pak žádná. Vedlo to chvilkama korytem potoka, pak strašným krpálem nahoru a nahoøe byla mlha jako mlíko a byl vidìt úplný prd. Ale jak jsme tak postupovali stále na jih (na jihu je teplo), tak se mlha ztratila, mraky se zvedly a my dorazili ke kempu, kde bylo jezírko s　teplou vodou, co tam kdysi vykutala nìjaká uprchlice pøed morem. Venku byla strašná zima a my se vyvalovali v　teplé vodì a netìšili se, až budeme muset vylézt ven (heslo výpravy: „neøeš problém, který ještì nenastal“). A pak jsme našli pìkné místo u vody a tak si na instantním grilu (instantní gril, to je nìco jako voda v　prášku – rozpustíš ve vodì a dá se to pít – k　instantnímu grilu staèí pøidat oheò a už to peèe) – no tak na tom instatním grilu jsme pekli èerstvého lososa, co jsme ho koupili v　Akureyri a zapíjeli rulandským modrým výbìr z　hroznù, co uniklo pozornosti celnice a bylo to moc dobré. A další den stále na jih. Pøes chatu Nýdalur, kde jsme si uvaøili v　místní kuchyòce po strašlivé F26 (moc prachu, moc aut, strašnì daleko) až na jih do Fjallabak. To jsou krásné barevné hory na jihu, co jsou ale bohužel pøíliš známou atrakcí a pøíliš blízko Reykjavíku a tak je tu docela dost lidí. Zato se poèasí vydaøilo – dnes od rána jsme mìli krásnì, dokonce jsme zaèali mít pocit, že jsme tu v　létì. Chodili jsme v　trièku a v　sandálech a bylo teplouèko. Vyrazili jsme na nìjaký výšlap okolo a pak jsme dojeli do místního kempu dolít vodu a vyhodit odpadky a opìt jsme ihned zdìšenì prchli pøed tím prùmyslem a tisícem lidí a vùbec. No a teï jsme od civilizace daleko, vyrazili jsme jakousi neznaèenou cestou, o které sám Sucharda píše, že je pìkná a byla pìkná – jenom se zase zatáhlo a trochu pršelo a teï venku fuèí a padla mha a uvidíme jak bude ráno. Zatím jediné, co jsme zde nezažili je, abychom se ráno probudili a ležel sníh, ale není všem dnùm konec a tak uvidíme, jak bude ráno. Tak, a teï bude psát své zážitky Johanka.

Ondøej to napsal všechno moc hezky, jenom vynechal, jak hrdinnì vstoupil vyzbrojen turistickými holemi do ledové ledovcové øeky aby ji v　teniskách prošel a zjistil, jestli jsme schopni ji pøebrodit. Když byl na druhé stranì, tak jsem naprosto bez rozmyslu sedla za volant a jela za ním. Veèer jsem z　toho mìla tøasavku. Ale to jsme po trochu tìžší cestì dorazili na radu jakýchsi Frantíkù k　teplému prameni, lehli si do malinké pøehrady, kterou kdosi pøed námi vybudoval a prohøívali si tìlo až na kost. Tak že mì pøešla i ta tøasavka. Pøed pùlnocí tam k　nám pøijeli germáni, kteøí ještì pøed spaním postavili vlastní pøehradu (tady stále nikdo nezhasíná) uprostøed potoka tak velkou, aby se jich tam vešlo všech 5. Ráno jsme jim stavbu pochválili a pak jsme spoleènì užívali teplo pøírody, každý ve svém pidi jezírku.

Aha, tak na to jsem úplnì zapomnìl, jak jsme jeli k　teplému prameni. To bylo hned pod Nýdalurem a tam je jakési jezero (na jméno si na požádání vzpomenu) a my usoudili, že se tam zajedeme podívat, protože to vypadalo, že tam nebudou lidi (za pøedcházející den jsme jich potkali asi sedm, což už bylo docela dost). I vydali jsme se k　jezeru, cesta dost tìžká a jak jsme pøejeli ten nejhorší úsek, tak tam jeli nìjací Francouzi a já s　nimi zaèal hovoøit, jak ta cesta dále vypadá a oni pravili, že tam jsou dva brody, ale že si myslí, že bychom je mìli zvládnout (oni mìli nìjakou Tojotu, vypadala jak z　armádního výprodeje s　vyvedeným sáním a vùbec to bylo auto o kus vhodnìjší do terénu, nežli ten náš manažerský koèár). A že je tam nìkde krásný potok s　teplou vodou a dali mi GPS souøadnice, kde že to vlastnì je. I zadal jsem souøadnice do iPhone a iPhone pravil, že k　cíli je to 11 kilometrù na sever. A tak jsme jeli na sever. No a pak jsme dojeli k　øece, co vypadala dost nevlídnì a moc jsme si nebyli jisti, zda ji jsme schopni pøebrodit a tak jsem se nakonec sbalil, vzal turistické teleskopické hole z　OMV a vysílaèku (aby se provìtrala) a vyrazil stateènì do øeky. Byla pøekvapivì docela teplá a hluboká tak, že to vypadalo dobøe a tak jsem zamával na Johanku, že jako teda mùže a ona se stateènì vrhla do proudu ledovcové øeky a pøejela ji, aniž by hnula brvou. Hned za øekou jsme si oddychli, poblahopøáli si k　podstatném úspìchu, já se pøevlékl do suchého, ujeli jsme tak 50 metrù a zjistili, že je tøeba tutéž øeku pøebrodit ještì jednou. Usoudili jsme, že když je brod nad místem, které jsme již brodili, tak v　nìm musí být zákonitì míò vody, nežli níže øekou. Vrhli jsme se tedy do øeky bez prùzkumu (což se nemá dìlat) a dopadlo to tak, že v　polovinì øeky nám došel morál (protože voda šahala docela vysoko) a opìt jsme z　øeky vycouvali ven (pøi té pøíležitosti z　auta upadl nìjaký krycí plech a odplul smìrem k　moøi, ale auto jezdí i bez nìj). A tak jsem se opìt svlíknul a opìt øeku pøebrodil, tentokrát jsem se ale vrátil zpìt k　autu k　Johance a pak jsme to už pøebrodili bez problémù (prý jsem byl v　tom trièku uprostøed øeky – tedy pouze v　trièku – neodolatelný – viz pøíslušné foto). No a teplý potok jsme našli, k　mému pøekvapení iPhone, až jsme ho našli, pravil, že vzdálenost k　cíli je nula km. A pak to už znáte – teplá koupel, Germáni, teplá koupel a cesta dál.

Jdeme spinkat, je devìt minut po pùlnoci budíèkového èasu (tedy deset devìt zdejšího). Uvidíme, jak to bude ráno s　tím snìhem. 04/08/2009 0:16 SELÈ (tedy 03/08/2009 22:16 IslÈ).

Pokraèovanie nabudúce. Ondøej a Johanka

Cely den prsi a tak jsme usoudili, ze vam aspon napiseme - sedime v nejakem infocentru ve sklepe nejspis bazenu - internet jim tu jede, jenom nemaji hacky a carky a tak to musite prelustit takto (04/08/09 16:11)